VZNIK ČESKOSLOVENSKÉHO VLČÁKA

Původním záměrem bylo ověřit, zda může být přikřížením vlků zlepšen zdravotní stav, odolnost, a vytrvalost služebních psů. Hlvaní podmínkou byla dobrá cvičitelnost se zaměřením na poslušnost a předpoklady k pracovnímu využití.

Se snahou o založení chovu čistokrevného plemena se požadavky zvýšily. Exteriér psů přestal být druhořadou záležitostí. Dříve žádané “mezitypy“ postupě ustupovaly jedincům s převahou znaků vlka. Proto v civilním chovu platí od počátku pravidlo: ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK SE MÁ CO NEJVÍCE PODOBAT VLKU! Současný mezinárodně uznávaný standard říka: STAVBOU TĚLA, POHYBEM, OSRSTĚNÍM, BARVOU SRSTI A MASKOU PŘIPOMÍNÁ VLKA. Ve standardu ale najdeme i podrobnou charakteristiku požadovaných povahových vlastností: ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK JE VYSOCE TEMPERAMENTNÍ A AKTIVNÍ, JEHO SMYSLY JSOU SILNĚ VYVINUTY, PŘEVLÁDA ORIENTAČNÍ A AKTIVNĚ OBRANNÁ REAKCE. JE NEDŮVĚŘIVÝ, ALE BEZDŮVODNĚ NENAPADÁ. SVÉMU PÁNOVI PROJEVUJE NEOBYČEJNOU VĚRNOST. V BOJI JE NEOHROŽENÝ A ODVÁŽNÝ, MÁ PŘEDPOKLADY PRO VŠESTRANNOU UPOTŘEBITELNOST.

Pokus s křížením německých ovčáků s vlky byl připravován od roku 1955, první vrh kříženců se narodil 26. května 1958 v chovné stanici Pohraniční stráže v Zibějovicích. U kříženců byly podrobně sledovány anatomické i fyziologické rozdíly obou rodičovských forem, byly zkoumány jejich předpoklady k výcviku, aktivita i vytrvalost. Vybraní kříženci byli znovu spojování s nepříbuznými německými ovčáky. V letech 1964-1965 byly publikovány výsledky křížení a směry dalšího výzkumu. V tu dobu již existovala myšlenka na vznik nového plemene, což vyvolalo téměř hysterické reakce některých chovatelů německých ovčáků.

První znění standardu bylo vypracováno Ing. Karlem Hartlem v roce 1966. V té době již existovaly čtyři filiální generace kříženců z první skupiny založené vlčicí Brtou a německým ovčákem Cezarem z Březového Háje, a dvě filiální generace z druhé skupiny po stejné vlčici a německém ovčáku Kurtu z Václavky. Tehdejší československý svaz chovatelů drobného zvířectva však žádost o registraci plemene a zápis do plemenné knihy odmítl s poukazem na malý počet jedinců.

V 70. letech byla většina kříženců převezena do nového kynologického zařízení blízko Malacek náležejícímu k bratislavskému útvaru Pohraniční stráže. Zde obohatil populaci třetí vlk, Šarik. V roce 1974 byl spojen s kříženkou třetí filiální generace Xelov z Pohraniční stráže a s fenou ČSV Urtou z Pohraniční stráže. Po usilovném jednání s ústřední kynologickou komis, kde toto plemeno podpořil Ing. Jan Findejs v závěru roku 1981 povolil Český svaz chovatelů ustanovení Klubu československého vlčáka a zápis do plemenné knihy.